Všichni bychom měli začít žít ještě předtím než budeme příliš staří.

Červen 2018

Naše svatba

29. června 2018 v 22:05 Něco o nás
Psalo se 7.7.2017 mě přepadla nervozita,za celou noc jsem naspala tři hodiny a vzbudila jsem se brzo nad ránem 8.7.2017,první šok začala jsem si opakovat slib,požehnání a zjistila jsem,že mi to úplně vypadlo z hlavy. Malá v bříšku jako by to tušila,že se něco děje celé ráno mě kopala. Přišla kadeřnice,kosmetička aby ze mě v ten den udělali princeznu. Během chvíle kdy fotograf,vše dokumentoval ,se mi v hlavě honilo tisíce myšlenek jak to vše bude a začala už pořádná nervozita. Zdálo se mi to jako by to všechno chystání trvalo 5minut a já už se oblíkala do šatu. Už se blíží 10:00 což znamená příjezd ženicha. Vyhlížím ho z okna a vidím jeho auto,moje auto a najednou celou rodinu,sakra už je to tady co teď?? Než jsem se stihla nadechnout tak,mě už volají dolů. Říkám si je čas,to zvládneš,jdu do mezipatra a v ten moment. Šok ! Strašně mu to sluší. Usmívá se,asi se mu líbim. Nezadržela jsem slzičku. Sejdu schody políbi mě,připichují voničku (jak to sakra funguje,no snad mu to bude držet).
Proběhlo poděkování rodičům,předání kytek.
Vylila jsem si na šaty vodu z květiny. (Skvělé než dojdu vubec ven budu už tak vypadat jako čuně) .. O chvili později už máme jít ven do aut a bude se odjíždět. Přijedeme ke kostelu a další šok JSME TADY BRZO. My?? My jsme někdy někde brzo ,ještě o skoro půl hodiny. Super. (Všichni si řeknou,že jsem si to neuměla spočitat a dojet v čas). Nevadí aspoň jsem se konečně mohla podívat kdo tam všechno je z rodiny a kamarádů. Protože předtím to nešlo. Je to tady po cca půl hodině čekaní jdeme dovnitř,začínám si prodýchavat. Ale dobrý už sedíme před oltářem ,ale nejsem moc schopná poslouchat co se říká,či zpívá. Za chvíli další ŠOK,vypli proud. (První myšlenka super venku prší ,určitě bouřka a já pak zmoknu). Probíhá slib,předání prstenu,polibek. A šup eletrika zapnutá,světla svítí.
Skončí obřad,jdeme ven na vzduch a venku krásně vedro až dusno a sucho. ( Proč se vypl proud,když bouřka není a ani nebyla?) . Tak teď stojím uz vydýchaná venku před všema a konečně se usmívám (Je to za náma). Probíhá focení a rodinou I kamarády před kostelem. Odjíždí se do restaurace ,zase jsme přijeli brzo,teď o hodinu! Sakra. Koukám na nebe a vypadá to,že bude pršet. Než jsme společně s Ondrou po několika rozkopnutí zametli ty střepy z talíře,tak začalo pršet. Po chvíli se koukám na všechny z hlavního stolu a konečně si říkám,že už to je hotovo,teď už brečet nebudu,jenže proslov táty byl tak krásný,že určitě nedojal jen mě. U hlavního jídla začne malá kopat v bříšku ,což byl tak užasný pocit. Mít vedle mě manžela a pod srdcem naší dceru,která už za chvíli bude v našem náručí. Venku přestalo pršet,super jedeme fotit fotky s auty. Asi po 15fotkách,opět začalo pršet ,skočíme do auta,jedeme zpět do restaurace. Pak jsme se byli fotit ještě dva krát a po pár fotkách nám začlo pršet opět.
Skákací hrad co jsem měla pro děti objednaný na 24hodin ,využil se asi na půl hodiny,90balonku nafouklých heliem se všechny vyfoukly,takže se foukali další,na lampionky štěstí jsem úplně zapoměla,neuměli jsme rozkrojit svatební dort a další věci se taky nevyvedli úplně na jedničku. Ale náš svatební den jsme si s Ondrou užili jak se patří.
A těm ,kteří to dočetli až jsem chceme říct ,že nic není tak černé jak se na první pohled zdá .
A nebojte se toho,byl to užasný den.
Krásnou dobrou noc ❤

Naše cesta k látkovým plenám

27. června 2018 v 21:10 Kristýnka
Zvažovala jsem,o čem mám dnešní článek vydat a rozhodla jsem se Vám tady napsat něco o látkových plenách,k tomu jak jsme k nim vlastně došli,jaké používamé a proč zrovna ony ?
Ještě než jsme čekali Kristýnku a řekl by mi někdy někdo o tom,že zrovna já budu látkovat,poklepala bych jim na čelo a zeptala se zda nemají úpal. No a teď? Nedám na to dopustit a nejraději bych všechny kolem sebe chtěla předsvědčit,aby to aspoň vyzkoušeli než to odsoudí.
V první řadě Vám tady napíšu jak jsme k nim vlastně došli? Manžel nosil z práce mnohdy docela zásadní rozhodnutí stylem "Víš kolik stojí teď sunar? Budeš kojit co nejdýl." A pak jednou jsme si tak dělali srandičky ze všeho a nějak z něj vypadlo "Budem malou balit do látky". V ten moment mi to přišlo strašně vtipné a dále jsem pokračovala s vtípkama na toto téma. Jenže o pár dnů později projíždím různé diskuze o nošení dětí v šátku,pak mě to odkázalo na botičky Barefoot a pak najednou stránku s látkovkama. A ono ejhle .. to nebyli ty klasické bílé pleny,byli to tak nádherné syté barvy,přečetla jsem jeden článek,druhý,třetí ... A nakonec jsem se přidala do pár skupin na facebooku,začala zjišťovat co a jak atd.. Ono se mi to najednou začalo tak hodně zamlouvat,pak jsem si objednala pár kusů z bazárku,aby jsem je mohla ošahat a pokoukat jak to vlastně asi bude fungovat. Manžel mi klepal na čelo a vlastně ne jen on celá rodina. Všichni do jednoho říkali "Víš co to dá práce? No už tě chci vidět jak po nocích budeš žehlit samé pleny. Nekupuj to stejně se na to vykašleš". Nakonec jsem Ondru přesvědčila k tomu,aby si o tom aspoň přečetl než to odsoudí. Nebudu lhát v tom když řeknu jak se dočetl,že látková výbava vyjde cca na 10tisíc korun a vydrží klidně i dvě-tři děti. Když přitom jednorázové pleny u jednoho dítěte výjdou minimáně jednou krát tolik. By slyšel každý. Četl dál a dál. Po chvíli se na mě kouknul a říká "Ty by jsi chtěla ?" můj jasný pohled by nepoznal vážně jen slepý člověk. Takže další den jsem seděla snad půl dne na internetu a koukala,hledala,objednávala na začátek cca 25ks plen. S nadšením ,úsměvem na rtu. Samozdějmě vše vyprat,nachystat ,občas se přijít kouknout do komody na ty úžasné barvičky a čekat na den D. Malá se narodila s 4030gramy,jenže po propuštění z porodnice měla malá pod 4kg ,moje výbava byla jednovelikostí (což je od 4kg -15kg tím pádem jsem musela ještě počkat) jenže na začátek jsem měla docela dost jednorázových plen,takže jsem rozhodla že s látkou začneme hned po šestinedělí. Kde i já mám ještě čas se dát po císaři pořádně do kupy ,než prát a věšet pleny. Po dvou týdnech kde jsem se už cítila fajn a čilá,jsem se rozhodla nasadit první plenu vše fajn malé sedí. "Pecka". Přišla druhá plena,třetí a ejhle néhoda malá protekla kolem nožičky. No a takhle to u nás fungovalo asi týden,než jsem se naučila plenu pořádně dotáhnout a fungovat sní co a jak. Jak se říká žádný učený z nebe nespadl. Pak už to bylo každým dnem lepší a lepší, Ondra přebaluje malou od první plenky který byla nasazená doma po příjezdu z porodnice a nevadí mu látka vůbec (jen pro dotazy,kdyby náhodou někoho zajímalo).Teď už je to 8měsíců co látkujeme , ne teda plně,jelikož na noc použiváme stále jednorázovku,protože ještě nemáme dobrané zásoby těch co jsme dostali od náštěv když se přišli za Kristýnkou podívat.
* Další moje poznatky proč látka je hlavně Ekologie,myslím si že poslední dobou se to začíná docela dost KONEČNĚ řešit. Vemte si že dítě používá pleny do cca 2let.Což máte 730dnů a ty si vynásobte 8 (8znamená cca počet plen na den na jedno dítě) to dělá 5840ks , představte si že máte děti dvě-tři. Ono se to nezdá ,když to nakupuje po balíčkách v obchodě a vyhazujete po pár kusech v koši,ale představte si to jak to asi vypadá na skládkách? Proto jsem se pro tu látku opravdu rozhodla,sice musím 3x týdně pleny hodit do pračky a pověsit ,ale myslím že jsem se rozhodla správně Rozpačitý
* Značky plen,na internetu se najde strašná hromada druhů a značek. Já začínala na plenách "kapsovkých" z bazárku,které holky měli hodně objednané z Alixpressu,nemají český atest,ale musím říct že já osobně nepoznám rozdíl mezi čínou a českou značkou. Ale teď tím že Kristýnka už je větší a hýbe se více,tak se mi občas stalo u "kapsových" plenek že mi malá protekla kolem nožičky,takže jsem začala zkoušet jiný druh a tím jsou pleny "kalhotovky + svrchní" a nemůžu si je vynachvánit,jsou to teď teda jen české značky jako jsou anavy,majab,teas ...
* Ještě jeden poznatek i když je látková plena "hrubá" dítě to ve vývoji nebrzdí, má 8měsíců a už nám chodí kolem nábytku.
Přidaná fotka ,není aktuální fotka je focená někde v únoru,slibuji že aktualní fotku přidám hned jak se mi všechny pleny nahromadí čisté.

Myslím si že hlavní moje věci jsem tady napsala. Já už musím končit jelikož slečna K. se v postýlce převaluje z boku na bok a podle mého radaru mámy má žízeň. Krásný večer vaše Káťa.

Proč právě blog?

25. června 2018 v 20:49
V dnešním článku,Vám tady chci rozepsat proč jsem začala s blogem,co od toho čekám a o čem tady přesně budu psát.
S blogem jsem chtěla začít už dávno,ale moje podvědomí mi to stále nechtělo dovolit,tím že bydlím od narození na malé vesnici tak tady všichni řeší co ten druhý dělá a pak se o všech tady mluví hlavně v tom špatném světle. Já měla vždy strach ,aby se pak třeba tento blog nedostal na oči někomu kdo mě zná a pak bych se třeba neobešla bez výsměchu. Ale poslední dobou si říkám,že já se nemám za co stydět. Jsem pyšná na svůj život jak ho vedu a jaký je. Miluju to. Miluju moje tělo,můj domov,mojí rodinu,miluju tento život. Vše tohle přišlo až pár dnů po narození Kristýnky. Vždy jsem řešila jak vypadám,kolik vážím ,co si o mě kdo bude myslet. Ale teď si sednu a položím si otázku. Jsem šťastná? Moje odpověď je Ano,jsem. Nikdy jsem nebyla šťastnější. Mám krásného,milujicího manžela,zdravou a nádhernou dceru,jsem zdravá,mám střechu nad hlavou,mám plnou lednici a břicho taky,netrpím hladomorem nebo válkou. Je mi 21let a já mám svou vysněnou rodinu,přesně takovou jakou jsem si v 15letech představovala. A to je to o čem chci vést tento blog. Chtěla bych zde psát moje postřehy,rady,příbehy z života mladé mamky, napsat o tom jak Kristýnku vychováváme ,jak si spolu hrajeme, cestujeme. Co vše se dá s takhle malým dítětem podnikat.
Pro upoutání ,přikládám fotku z dnešního dne.
Mějte krásný večer. Vaše Káťa.

Ahooj !

23. června 2018 v 22:34
Ahoj všichni,
chtěla bych Vám tady psát občas něco o mě a mém životě,který je plný chaosu,nedokonalých fotek,smíchu a lásky.
Je mi 21let,bydlím ma vesnici v domečku se zapomětlivým manželem,maličkou dcerkou a s dvěma otravnýma kočkama. Smějící se

Ale ne,teď vážně ...
Jmenují se Káťa, jak jsem psala výše je mi 21let. Můj manžel se jmenuje Ondra letos mu bylo 25let a společně máme dcerku Kristýnku teď má čerstvých 8měsíců. Taky s námi žije rezavý kocour Mikeš a malá černo-šedá kočička Mia.
Bydlíme v malé vesnici na východu České Republiky. Já tady žiju od narození,Ondra se tady přestěhoval před cca 13lety z vesnice,která je od nás o pár zastávek dál. Tím že se tady přestěhoval s rodiči,jsme měli šanci se poznat. V rychlém procesu Vám tady napíšu jak dál pokračovala naše bublina lásky.
V září 2013 jsme spolu začali "chodit" ,během chvíle jsme spolu začali bydlet byl srpen 2014 ...
Přišel prosinec 2015 pořidili jsme si Mikeška. Pak aby nebyl sám jsme mu pořídili v březnu 2016 naší princeznu Miu.
Zanedlouho přišla otázka "Vezmeš si mě" to byl červen 2016. Začalo se mluvit o svatbě a byl leden 2017 já přišla s větou "Budeš táta" ... uplynulo pár měsíců a byl tady náš krásny červenec 2017,kde jsme si řekli naše ANO. Pak přišlo chystání,prání a vybíraní jména naší krásné princezně a najednou během chvíle tu byl říjen 2017 a ten nám přinesl naší modrookou dcerku Kristýnku.
Teď je červen a já sedím v obývaku na pohovce v deset hodin večer s notebookem na klíně s chůvičkou vedle sebe a píšu blog,který jsem si chtěla založit snad od roku 2008 kde to měl snad každý a já chtěla být taky tak strašně cool. Nakonec se to stalo až o deset let později a stejně budu doufat,že to raději nikdo číst nebude Smějící se
Ale více napíšu příště jelikož v chůvičce už se začíná pomalu ozývat řvoucí a hladová Kristýnka. Dobrou noc Vaše Káťa.