Všichni bychom měli začít žít ještě předtím než budeme příliš staří.

Naše svatba

29. června 2018 v 22:05 |  Něco o nás
Psalo se 7.7.2017 mě přepadla nervozita,za celou noc jsem naspala tři hodiny a vzbudila jsem se brzo nad ránem 8.7.2017,první šok začala jsem si opakovat slib,požehnání a zjistila jsem,že mi to úplně vypadlo z hlavy. Malá v bříšku jako by to tušila,že se něco děje celé ráno mě kopala. Přišla kadeřnice,kosmetička aby ze mě v ten den udělali princeznu. Během chvíle kdy fotograf,vše dokumentoval ,se mi v hlavě honilo tisíce myšlenek jak to vše bude a začala už pořádná nervozita. Zdálo se mi to jako by to všechno chystání trvalo 5minut a já už se oblíkala do šatu. Už se blíží 10:00 což znamená příjezd ženicha. Vyhlížím ho z okna a vidím jeho auto,moje auto a najednou celou rodinu,sakra už je to tady co teď?? Než jsem se stihla nadechnout tak,mě už volají dolů. Říkám si je čas,to zvládneš,jdu do mezipatra a v ten moment. Šok ! Strašně mu to sluší. Usmívá se,asi se mu líbim. Nezadržela jsem slzičku. Sejdu schody políbi mě,připichují voničku (jak to sakra funguje,no snad mu to bude držet).
Proběhlo poděkování rodičům,předání kytek.
Vylila jsem si na šaty vodu z květiny. (Skvělé než dojdu vubec ven budu už tak vypadat jako čuně) .. O chvili později už máme jít ven do aut a bude se odjíždět. Přijedeme ke kostelu a další šok JSME TADY BRZO. My?? My jsme někdy někde brzo ,ještě o skoro půl hodiny. Super. (Všichni si řeknou,že jsem si to neuměla spočitat a dojet v čas). Nevadí aspoň jsem se konečně mohla podívat kdo tam všechno je z rodiny a kamarádů. Protože předtím to nešlo. Je to tady po cca půl hodině čekaní jdeme dovnitř,začínám si prodýchavat. Ale dobrý už sedíme před oltářem ,ale nejsem moc schopná poslouchat co se říká,či zpívá. Za chvíli další ŠOK,vypli proud. (První myšlenka super venku prší ,určitě bouřka a já pak zmoknu). Probíhá slib,předání prstenu,polibek. A šup eletrika zapnutá,světla svítí.
Skončí obřad,jdeme ven na vzduch a venku krásně vedro až dusno a sucho. ( Proč se vypl proud,když bouřka není a ani nebyla?) . Tak teď stojím uz vydýchaná venku před všema a konečně se usmívám (Je to za náma). Probíhá focení a rodinou I kamarády před kostelem. Odjíždí se do restaurace ,zase jsme přijeli brzo,teď o hodinu! Sakra. Koukám na nebe a vypadá to,že bude pršet. Než jsme společně s Ondrou po několika rozkopnutí zametli ty střepy z talíře,tak začalo pršet. Po chvíli se koukám na všechny z hlavního stolu a konečně si říkám,že už to je hotovo,teď už brečet nebudu,jenže proslov táty byl tak krásný,že určitě nedojal jen mě. U hlavního jídla začne malá kopat v bříšku ,což byl tak užasný pocit. Mít vedle mě manžela a pod srdcem naší dceru,která už za chvíli bude v našem náručí. Venku přestalo pršet,super jedeme fotit fotky s auty. Asi po 15fotkách,opět začalo pršet ,skočíme do auta,jedeme zpět do restaurace. Pak jsme se byli fotit ještě dva krát a po pár fotkách nám začlo pršet opět.
Skákací hrad co jsem měla pro děti objednaný na 24hodin ,využil se asi na půl hodiny,90balonku nafouklých heliem se všechny vyfoukly,takže se foukali další,na lampionky štěstí jsem úplně zapoměla,neuměli jsme rozkrojit svatební dort a další věci se taky nevyvedli úplně na jedničku. Ale náš svatební den jsme si s Ondrou užili jak se patří.
A těm ,kteří to dočetli až jsem chceme říct ,že nic není tak černé jak se na první pohled zdá .
A nebojte se toho,byl to užasný den.
Krásnou dobrou noc ❤
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama